Trojvikariátní setkání mládeže

Aneb tento článek jsem sepsal pro časopis hromosvod na prosbu Tomáše Vlčka. Opožděně jej vkládám i sem. ;-)

Zimní časy se nám vracejí za okna, nostalgie začíná. Svatý Mikuláš nás už navštívil a nyní nastává těch několik "nekonečných" týdnů očekávání Vánoc.  Těsně před svatým Mikulášem, se však událo něco velmi netradičního, něco, co tuto nostalgii úplně nabourává a advent činí velmi pestrým, pěkným a příjemným obdobím.  Ano, máte pravdu, to co se uskutečnilo bylo setkání mládeže, ale ne jen tak ledajaké! Setkání mládeže ze tří různých vikariátů a ze spousty odlišných farností. Takovéto setkání samo o sobě se uskutečnilo poprvé. Ačkoliv Vikariátní setkání se konají všude, spojit tři vikariáty dohromady byl opravdu velkolepý a odvážný nápad.  Proto vás už nadále nebudu napínat a pojďme nahlédnou pod pokličku této veliké akce....

Když jsem v brzkých ranních hodinách vstával stěžoval jsem si na to, že se mi nikam nechce a tak nějak vůbec jsem měl náladu pod psa. Kdybych však už tenkrát věděl co mě bude ten den čekat, tak bych nejspíše skákal radostí a už byl na místě. Toto ráno však bylo jiné než ostatní. Podívám se z okna a všude velká bílá pokrývka sněhu. "Pane Bože, díky ti za toto ráno, ale zase tohle mi dělat nemusíš... Rád bych tam došel bez rampouchu na nosu...." Napadají mě první myšlenky, beru si batoh a sváču, načež vyrážím na cestu do Malých Svatoňovic, kde se tato velkolepá akce měla uskutečnit.

Vlak vjíždí do stanice a já zmateně vystupuji. Tato situace však netrvá moc dlouho, protože už na nádraží se mě ujímají první z organizátorů a směrují ke kulturnímu domu, kde se má uskutečnit první část programu. Pomalým krokem vyrazím cestou, kudy jsem byl směrován a za doprovodu praporčíků, kteří snad stojí úplně všude, že není možné zabloudit, dorážím na místo. Jsem zde celkem brzo, a proto si vyzvednu na recepci barevnou jmenovku a ještě před programem se rozhodnu navštívit, útulně zařízenou čajovnu, která nabízí neskutečný výběr buchet a čajů. Nejsem sám, kdo se tak rozhodl a v čajovně hnedle potkám několik známých tváří. Toto malé setkání mi naladí dobrou náladu a zaplní dlouhý čas plný čekání.  Nakonec spolu se známými tvářemi zamíříme do velkého sálu pěkně vyzdobeného a připraveného k programu.

Opona se rozevírá a za ní na mě čeká spousta veselých obličejíčků, patřícím členům kapely VeKy, která celé setkání bude doprovázet. Jakmile skončí první písnička, vše se najednou zhasne a v pozadí svítí jen modrá světla. Náhle po pódiu začínají bloudit nějací lidé v tmavém oblečení. Jejich toulky ale netrvají dlouho, světlo se vrhne na stranu k nebi, z nějž sestupuje sám Bůh, za žloutnoucích světel a velkého dýmu pod ním, jak impozantní. Náhle se postavičky rozutečou a Bůh si stoupne doprostřed odkud si začne přivolávat jednotlivé lidi, od andělíčka převezme hřivnu a dá ji každému z bloudících. Většina z nich na svůj dárek hledí a snaží se jej pochopit. Když poznají k čemu slouží a jej využít, sundávají si tmavé oblečení a mění se v barevné veselé lidičky.

Posléze, když Bůh všechny obdaruje, se odeberou pryč a na pódiu zůstávají naši moderátoři: Tom a Davídek. Tito neskuteční vtipálci nezahálí a hned na nás vybafnou s prvními srandičkami, které se stupňují a provází nás celou akcí. Následuje slovíčko na den od tamního kněze pátera Hojného.Toto zajímavé povídání na téma: (?advent?ja tam zrovna běhal...?) končí další písničkou od VeKy a následuje představování zástupců a kaplanů vikariátů pro mládež. Je to spestřeno různými soutěžemi, jež ověřují jaké hřivny kdo dostal.  Konkrétně to jsou úkoly typu házení míčků do kbelíků, či pojídání ašantů. Nejobdarovanější zástupci jsou z vikariátu Jilemnice.

Následuje představování farností zábavnou formou, kde se pomocí decibelometru měří, kdo zařve nejhlasitěji, později kluci zjišťují, že daný přístroj je GPS a odchází podle něj z pódia. Dobře naladěnou atmosféru završuje další písnička od VeKy, po které nastává představování kněží a zjišťování jejich vědomostí o bratří Čapkových, stylu: jaké číslo bot měl Karel Čapek, když maturoval? Jak se jmenovala Jeho sestřenice z druhého kolena? představování máme za sebou, ale publikum se moc nezná, a tak na nás přichází záludná hra, ve které si máme na každou hodinu domluvit schůzku a povídat si s danou osobou na určité téma...

Po skončení této hry zahraje znovu Veka a na scénu se vrací Pán Bůh a za ním přichází ti, které obdaroval a ukazují mu co dokázali s jeho hřivnami udělat. Bůh je poté posílá buď do nebe, nebo do pekla. V tuto chvíli bych si raději vybral peklo, abych nemusel na ten vrtkavý žebřík, po kterém se lezlo do nebe... Jakmile všichni odejdou od poslední soudu, nadchází čas přivítat hlavního hosta mons. Tomáše Holuba, který bude povídat na téma: "hřivny, co s nimi?" Dozvídáme se spoustu věcí, především o tom, že bychom své hřivny měli poznat, poděkovat za ně, pracovat na nich a pomáhat s nimi.

Jakmile Tomáš Holub domluví, řekne nám, abychom se přesunuli do místního kostela, kde bychom za své dary mohli Bohu poděkovat. Krásná adorace doprovázena libozvučnými tóny kytary se chýlí ke konci a my se vydáváme poobědvat z vlastních zásob. Při navštívení čajovny máme možnost si vzít taktéž, nějakou tu dobrou buchtičku. Nikdo neotálí a všichni si postupně, alespoň kousek nabízíme, jsou moc dobré. Sotva dojím, už nás volají, ať se podle barev jmenovek rozdělíme do skupinek a vydáme na odpolední hru, která je perfektně připravená na poznávání Malých Svatoňovic. Již úkoly s tím spjaté, jako je procházka Mariánského sadu, či prohlídka muzea mluví za vše.