Přišlo období dešťů, které přetrvávalo po několik dní, dokud nenastal čas, každoročně pořádaného turnaje ve volejbalu, z kraje června, v Červeném Kostelci. Dnešní počasí muselo být opravdu vymodlené, protože když jsem odhrnul závěsy u okna svého pokoje, tak mi spadla čelist. Všude krásně svítilo sluníčko a já si nemohl stěžovat.
Zanedlouho, co jsem dorazil, začalo zahájení turnaje. Během několika chvil, co jsme všichni stáli srovnaní na čáře, při zahájení, jsem si všiml, že dorazilo opravdu mnoho známých tváří. Mezi nimi nechyběli ani Tomáš Hofman s jeho vesmírným týmem: FIRMAMENTO a podporou Jančy z Janova. Po své levici jsem zahlédl i Broumováky, ba dokonce i náš kostelecký hvězdný tým: S Kubou. Bylo mi jasné, že nás čeká tvrdý boj.
Po celý den náš tým (Kečup) provázelo štěstí a Duch Svatý s pokřikem: ,,Kekekekekekečup!" jak velkolepý pokřik, který soupeřům vyrážel dech, že první set jsme je drtili. Vyhrávali jsme každý zápas a blížili jsme se k velkolepé odměně: Poháru s krásným dortem. Abychom to neměli tak jednoduché, postavil se nám do cesty tým FIRMAMENTO. Zápas byl vyrovnaný, ale prohráli jsme.
Všechny ostatní zápasy jsme vyhráli, a díky tomu jsme postoupili do semifinále. Byl to skvělý pocit vědět, že se můžeme dostat do finále. Byl v tom však jeden háček, jako když si Melkor chtěl podmanit středozem. Postavil se nám odpor, zvaný FIRMAMENTO. Nyní ukoktaný pokřik nepomohl. Boj byl vyčerpávající a přitom pomalu vstupoval do dějin lidské rasy, jako když se Fingolfin vzepřel Melkorovy vůli.
První zápas jsme rychle prohráli, ale neustále se drželi v pozadí. Ten druhý se ale stal dramatickým. Dlouho byl zápas vyrovnaný, až jsme začali prohrávat. Na poslední chvíli jsme skóre vyrovnali a vrátili se psychicky do hry. Vzali jsme si Time a naplánovali strategii. Pak nám nezbylo, než jen doufat. Nakonec jsme to zvládli a vyhráli druhý set. Osudovým se stal ten třetí, kde soupeř získal velký náskok a po stavu 2:7 jsme brali Time. Rychle jsme se poradili a skóre stáhli. Naneštěstí se nám už nepodařilo vyhrát, a skončili jsme na třetím místě.
Do finále postoupil tým: S Kubou a FIRMAMENTO. Naše Kostelecká elita nás brzy pomstila a odnesla si výhru. Nás čekal krásný koláč se spoustou příchutí. Nakonec naši favoriti se se všemi o výhru podělili, takže musím přiznat, že dort byl výborný.
Po vyčerpávající hře nás čekala mše svatá ve hřbitovní kapli, s otcem Jiráskem, kde jsme zanechali všechny zraněné hráče. :-)
Jako završení byla moc pěkná after party na farní zahradě, kde se spořádaly všecky dobroty.
Pokud by mi někdo dovolil celý dnešní den zrekapitulovat, musel bych říci, že jsem si ho moc užil a nepochybuji o tom, že nejsem sám. Tímto moc děkuji celému našemu kečupovému týmu, ktreý mi umožnil si zahrát. A pak paní Štěpánové, že mě nepřetrhla, když jsem zlomil koště. (Jen tak mezi námi, ono se zlomilo samo. :-))
S přáním pěkného června
Vojta
PS: Jdu spát, než mi hlava spadne do klávesnice a bude zde jen: brouuuuuuuuuuuuuuuuuu.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.